Mít svůj sen a svoji hrdost - pamatuj si to

29. září 2012 v 4:04 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Toto je přednastavený článek z data 16.9. 2011.
Nevím, jestli sem ještě budu chodit, jestli ještě budu přispívat články, nevím, jaká budu. Ale chci, abych si vzpomněla na to, jaká jsem alespoň byla. Třeba mi to v onu dobu pomůže, co já vím. Třeba na tom budu ještě líp :)
Chtěla jsem si jednoduše dodat pár slov na povzbuzení do budoucna. Aby mi připoměli kým skutečně jsem.

Takže...
Neodmítej lidi okolo sebe bez důvodu. Snaž se potlačit ten strach, který permanentně říká "NE.", aniž ty sama stihneš skutečně zapřemýšlet nad tím, co říci chceš.
Kráčej stále s hlavou vztyčenou, protože jen tak dokážeš nejen sobě, ale i lidem okolo tebe, že jsi jedinečná, skutečná osobnost s něčím, co nikdo jiný nemá (ačkoli sama nevíš, co přesně to má být :D - ikdyž možná to dobou, co tenhle článek čteš už vědět budeš). Sni a nenech se obírat o své sny jen pouhými přízemními názory, že "tohle se nikdy nestane". Když budeš chtít, můžeš všechno :) a ty to víš.
Sama víš, jak moc potřebuješ cítit svobodu a volnost. Nikdy si nehrála na žádné otěže, které by tě měly zpomalovat v tvém osobním rozletu a děláním si co chceš. Ikdyž to je trochu dětinská potřeba, radím ti, drž se jí. Buď divoká a drzá, toužící po svém vlastním pohybu v životě, jako jsi byla tehdy [vlastně teď :)]. Víš že tohle chování - ať už je sebe víc káráno :D - ti dává ten nepostradatelný pocit ve tvém životě.
A jestli pořád sakra nevíš, co chceš v budoucnu být, kam zamířit a podobný věci, kterýma si lámeš hlavu teď [tehdy], tak na to už kašli:D, ono se to časem ukáže samo :).
Jo a doufám, že si našla nějakýho prince konečně už :). A pokud ne, tak doufám, že jsem tě tím teďka nerozbrečela; vím, jak jsi na tohle téma náchylná, obzvlášť když jsou okolo tebe samí šťastně zamilovaní :D.

Tak jo, má druhá Džejn:). Je kinda funny promlouvat sám sobě do duše, těším se, až si to přečtu :D. A schválně si nadatuju tenhle článek na ten ctěný, velký den tvých 18! :) Protože za třináct dní je ti 17, tak to zaokrouhlíme na těch 18 příštího roku:).

Tak všechno nejlepší, kočko :D! Užij si svůj den a pak taky tu mega párty!:D

Tvá prozatím šestnáctiletá Džejn:)
 

Cupcakes and bags are forever! alias můj další blog:)

9. prosince 2011 v 16:58 | dž |  *OZNÁMENÍ
Ano, ano, mám další blog:) sem budu chodit i nadále ( ikdyž jak sami vidíte, i tak to s mou aktivitou není moc slavné :D)
Každopádně koukněte! :)

SEM


13. den a stovky přede mnou

26. listopadu 2011 v 20:23 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník
Zbožňuju způsob, jakým tahle písnička prezentuje svoji energii.
Zbožňuju myšlenky, který mi navozuje.
Zbožňuju sny, který ve mně vyvolává.
Zbožňuju tuhle písničku, ikdyž ve verzi od Birdy taky není k zahození (až na to, že mě svým plouživým tempem většinou dožene k slzám:) ).

We're only young and naive still...

:)
Chtěla jsem se podívat na svůj blog a nějakým způsobem jsem instinktivně nacvakala do zadávače adresu svého minulého blogu. Nevím proč, každopádně na mě ve výsledku vykoukl on a ne tenhle nynější. Nebyla jsem tam téměř dva roky, a tak jsem ho s docela velkým zaujetím pročítala a narazila na jeden článek, který byl napsán pod mými prsty přesně dva roky a dva dny zpět. Jedná se o tenhle článek.
Přijdu si až směšná s tím, jak jsem téměř většinu svých článků na blozích věovala tomuhle člověku. A zároveň si uvědomuju, že tenhle se stává jejich součástí, protože i zde se zachytí jeho odraz. Je to všechno pryč a mně je z toho pořád smutno. Když pak vidím, že jsme od sebe dva metry a oba se raději podíváme jiným směrem, než abychom se vůbec pozdravili... :)
Never mind, tohle je kapitola mýho života, která se už nevypaří:).
Posledních pár dnů přemýšlím nad úplně něčím jiným - a to těhotenstvím. Hah, nelekejte se, nejsem těhotná:D, jenže jedna má dřív hodně blízká kamarádka, teď už spíš jen holka, se kterou se potkám ve škole a pozdravíme se, ta je. Není to ani týden, co jsme si všimli jejího břicha, ale nedokázali jsme to přijmout. Navíc na gymplu se tohle už vůbec běžně nestává, znáte názory na gymply... tam přece chodí děsně rozumný děti, co mají děti až po vysoký... Je nepředstavitelný, aby stejně stará holka jako vy (= 17letá) nosila v břichu dítě. Prostě... to nějak pořád nedokážu přijmout. Já nevím proč, ale tak nějak mě to trápí... Už jen proto, že za to ani ona ani on nemohli, neměli příležitost jakéhokoli ovlivnění, protože došlo k nějaký poruše a ona zjistila o změně svého stavu až v 7 měsíci, kdy už se to břicho vážně začalo rýsovat.
Je neskutečně zvláštní pocit pozorovat tuhle situaci, v který se nachází... vidět je spolu stát a objímat se třeba celo přestávku, zatímco ona pláče a on říká, že všechno bude dobrý, že to zvládnou. Nemůžou to zvládnout, vždyt je jim 17 & 18...
 


Kdyby tak šlo žít více životů najednou...

21. listopadu 2011 v 17:30 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Občas si přijdu jako na jevišti, na kterém mě neustále - ačkoli je plné jiných herců - sledují něčí oči. Vyčkávají na chyby, kterých se dopustím a popřejí mi tvrdý pád.
Už dávno jsem si všimla skutečnosti, že lidé jsou nepřejícní, pomstychtiví a především škodolibí. Nějak to jde překousnout, pokud se na to díváte skrz přivřená víčka a říkáte si: "Však na ně jednou taky dojde."... A je to pravda, dojde.
Motám se teď v kruhu, což už je nejspíš naprosto ordinérní. A přemýšlím, jestli tyhle bludné kruhy někde končí. Skákání z jednoho do druhého mi způsobuje závratě. Snaha vyhnout se čekání je marná a unavující, neboť se k ní vracím ve svém životě stále dokola. Měním se já, můj život, ale tenhle otravný element nezmizel.

Pomozte Africe

14. října 2011 v 14:53 | dž |  °I'm interested in

...předávejte dál, prosím.

Máš nějaký problém? Nerad chodíš do školy? Oni chodí rádi.
Nerad ovoce nebo zeleninu? Oni si nevybírají.
Jsi na dietě? Oni hlady umírají.
Vadí ti, že se ti rodiče pletou do života? Oni je nemají.
Koupili ti Adidas a ty jsi chtěl Nike? Oni jsou rádi za kus hadru.
Vadí ti, že musíš jít brzo spát? Oni se nechtějí probudit.
Soucítíš-li alespoň trochu s bezútěšnou situací v Africe, předej to dál.


Life's changing - every moment makes future different

4. října 2011 v 16:52 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Už nebudu na začátek každýho článku psát, jak se omlouvám že příliš nepřispívám a podobně. Tak už to prostě je a nejspíš se to nezmění. Přece jen vám to zas tak nevadí a mě dělá radost alespoň to občasné vypsání článků:).

PECKA PÍSNIČKA!!! :)

Ještě ani ne týden uběhl od doby, co jsem se přidala ke sladkým sedmnáctkám:). Nojo, 29. září je totiž můj ctěný narozeninový den :D a ačkoli každý očekává s příchodem nového věku i příchod nějaké změny, já vím, že ze dne na den se můj život zcela nezmění :D. Přesto se měním - v průběhu. Jako kadžý samozřejmě, ale vidím svoje osobní změny... lidi, s kterými se bavím, se kterými si rozumím víc než dřív a se kterými méně. Za ten rok se toho změnilo hodně, ačkoli zdánlivě vše zůstává podobný.

Una España, por favor!

26. září 2011 v 13:22 | dž |  °I'm interested in
Týjo, je to už déle jak měsíc, co jsem byla ve Španělsku (fakt to děsně letí) a teprve teď jsem se dokopala hodit sem nějaký fotky. No, lepší někdy než-li nikdy, ne?:D

12. den a stovky přede mnou

16. září 2011 v 16:40 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník
Vždycky jsem považovala sepsání zážitků ze života do jednotlivých a úzkoprsých bodů jako něco nereálného. Ale proč bych toho taky jednou nemohla využít? Jsou tu věci, který jednoduše složitě popisovat nemusím. Vás to nezajímá a i kdyby, ne každý by měl o všem vědět. Spíš si chci momenty posledních dnů pamatovat...


VČERA:
• mělo narozky spoustu lidí
• měl narozky i můj nejlepší kamarád
• ještě jsem mu nedala jeho dárek - Buzze Rakeťáka :)

II.

14. září 2011 v 18:56 | dž |  Citujem a básníme
V posledních dnech přicházím na jednu naprosto jednoduchou myšlenku. A to že...

Miluju život.

Ano, je to přesně tak, jak píšu. Co víc k tomu dodávat? Tady máte po dlouhé době pár mých myšlenek/citátů. Snad se vám alespoň nějaký zalíbí:).

○ Mnozí se otáčí a hledají útěchu v časech minulých. Žití v paralelním světě našich vzpomínek však není skutečným žitím. Spíše jako bychom se stále vraceli po cestě zpět na křižovatku ze strachu, zda jsme nezahnuli špatným směrem.

Láska

8. září 2011 v 20:16 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Každý mluví o lásce.
Někdo o ní sní, představuje si, jak sladce chutná, jakou má vůni, jaký je to pocit. Někdo ji zažil a ztratil, a tak pro ni po nocích pláče nebo si odnese pouhou zahořklost a odsoudí ji. Jiný zas trpce sleduje ostatní okolo sebe a nadává, že láska je hloupost. Nedokáže pochopit, proč se lidé vědomě nechávají zraňovat. Pak jsou tu však i tací, kteří lásku skutečně znají a právě v tu chvíli je součástí jejich životů, jejich těl, myslí.
Podle mě láska existuje v každém z nás. Musí, jinak bychom nedokázai přežít ani jediný den.
Každý se občas cítí mizerně. Někdo častěji, než jiný, ale platí to bez výjimek pro každého. A stejně tak každý potřebuje obejmutí. Když dokážete přijmout objetí, jste vpodstatě bohatý člověk. Znamená to toti, že dokážete přijímat lásku a nebojíte se opřít o druhé.

Kam dál