TLUSTÁ čára za mnou.

3. května 2010 v 19:43 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Už nikdy nedovolim klukovi, aby mě rozbrečel:)
No OK, možná né nikdy:D ale budu se o to snažit. Aspon aby mě už nikdy nerozbrečel on. Protože za tohle teda rozhodně nestojí. Ztratila sem s ním vlastně skoro 3/4 roku. Čekáním, že třeba něco. A když to začlo vypadat, že vážně něco ano, ukázalo se, že je doopravdy takovej, jak se zdá na první dojem.

from paris
Řiká se, že nemáte člověka odsoudit podle toho, jak na vás na první dojem působí. Já to neudělala:) a nelituju toho, ikdyž bych měla, ptže mě zklamal. Alespoň vím, že nejsem zkažená a dokážu v lidech vidět i to světlý. A sem si jistá tím, že je to správný, ikdyž mi třeba ublíží:) Stálo mi to za to. Sice si se mnu hrál jako s panenkou, jako s hračkou, kterou odhodil a když se mu zrovna chtělo zase pohrát si, vrátil se za ní. Ničilo mě to. Ale už STOP. Tahle etapa končí.
Nebudu tady pořád s nadějí, že třeba jednou... Vim že ne:) a dělat ubožáka ze sebe nebudu. Nebudu se ponižovat, za to mi nestojí nikdo, kdo se mě snaží v takovejhle typ osoby změnit. Možná se neměl po těch dvou měsících nezájmu vůbec ozývat, ptže mi zase dodal naději. Potom ta houseparty minulou sobotu..hm, ten pocit ležet vedle něj (ikdyž totálně pod vlivem...) a jen poslouchat jeho srdce...jen poslouchat..
Byl to moment, na kterej nezapomenu. Byl to moment, při kterym sem si přála jedinou věc - aby nikdy neskončil. Ale všechno jednou končí:)
Byl pro mě vyjímečnej, jinej, zajímavej... Možná doopravdy je, ale za to opovržlivý a povýšený chování mi to nestojí, takhle se mnou zacházet nebude nikdo. Sorry kámo;) Je hodně slov, který bych ti ráda řekla. Je hodně slov, který sem si ve svý zasněný a zamilovaný hlavě představovala, že ti povím. Ale nikdy jsem nejspíš žádnou znich neřekla. A v tuhle chvíli? Jsem za to ráda. Protože buhví jak by ses choval tedka.
Jak mi řekla mamka: ''Kluci nejsou hloupí, jen občas ublíží. Ale nemužeš kvůli každýmu zklamání ztratit víru v dobro někoho jinýho. Daleko bys nedošla.'' A tohle je sakra pravda. Život je plnej zklamání a neuspěchu, čím dřív se naučim tomu čelit (ikdyž třeba se slzama v očích), tím líp. Protože ty si byl jen...přelud něčeho, co mě zaujalo, nemohla sem k tobě cítit nic víc:)
Včera jsem to oplakala, naposled. A už vim, že sem tim utvořila jakousi tlustou čáru, která definitivně oddělila tu pitomou zamilovanost, tu, kterou sem dosud v takový míře nezažila. Dokázal si mě zmanipulovat, zmást, ovlivnit... Ale jak je to možný? Bejt zamilovanej do někoho, koho pořádně neznáte...možná to byl ten jedinej důvod. Lákal si mě, stále lákáš. Protože si jinej, protože se v tobě nevyznám. Ale nestojí to za to, tohle si nazasloužim:)
...a ty si nezasoužíš mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ner* Ner* | 4. června 2010 v 19:28 | Reagovat

Ne, to máš pravdu:) Nezaslouží:) Jsi hvězda:) Jsem na tebe pyšná:)

2 Yanny.)) Yanny.)) | Web | 24. srpna 2010 v 22:17 | Reagovat

Ach. Přesně tak to bylo i se mnou a Martinem. Naprosto.
Hračka. Panenka. Zábava.
Jen, když chtěl.
Fuj!
A my, hloupé citlivé naivky, jsme se zamilovaly!
Ale chci ti říct!
GRATULUJU!
Dlouho se to s tebou táhlo.
Pamatuju si, že vždycky, když jsme si psaly, stále tě to drželo.
Jsem na tebe pyšná, že už je to pryč.
Jsi silná, jsi skvělá :))
Já to snad taky zvládnu. :)
Ale u mě je ta potíž, že se mnou chodí do tý poděl*ný třídy!! ://
Achjo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama