Leden 2011

1 den & stovky, stovky let

29. ledna 2011 v 0:01 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník
Stát.
A bez hnutí vnímat chlad pomalu se zakousávající do tváří, dlaní.
Bezděčně jásat nad skutečným přátelstvím.
Nad kouzelnou upřímností.
Bezstarostností.
Nad pocitem, že není potřeba přemýšlet nad větami.
Vyplývají z nitra.
Osvobozující... a překrásné.
bed


What does it mean?

28. ledna 2011 v 23:49 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník
     Zakládám tuhle rubriku spíš pro své zavpomínání v čase. Vážně si nemyslím, že bude splňovat přesně důvod svého založení - a to zaznamenávání útržků každého mého dne - ale přece jen... chci to zkusit:)Na vedení deníku jsem příliš líná:) a už tak stačí občasné vylívání pocitů na téhle ubohé stránce. xD ÚTRŽKY BUDOU TŘEBA LEPŠÍ.
    Tak uvidíme.

Jacques Prévert - STÍNY

25. ledna 2011 v 20:42 | dž |  Citujem a básníme

   Vybrala jsem si tuhle básničku minulý týden, když jsem se v češtině snažila zachránit známku (protože k mému zděšení mi hrozí trojka:) - mně, který jde češtině ze všech předmětů nejlíp, no není to báječný?:D). Přepíšu ji přesně tak, jak je psána v knize, přestože tam jsou tam úplně vynechané čárky, tečky a tak.
   Vybrala jsem si ji z prostého důvodu - je nádherná.
shadows

Prolog BTTS

19. ledna 2011 v 19:43 | dž |  Ballet through the shadow
Tak tedy... přináším prolog k Baletu skrz stín.
Hm, co k němu říct...?
Tak trochu se bojím, že ten kdo si ho přečte (jestli někdo:) ), nebude jím zrovna osloven. Ale nevadí, píšu vlastně pro svou radost, takže... co no, kdyžtak zůstane jen u toho. Stejně tenhle blog nemá valnou návštěvnost:)
Posuďte snad asi sami.


Byla to ta chudá část města. Ta část, kde lidé umírali na hlad a nemoci. Kde bezdomovci hledali úkryt před deštěm mezi odpadky ve velikých kontejnerech. Všude se válely střepy rozbitých oken, jako připomínka věčných rvaček a neshod.
Tady smrt byla na denním pořádku a představovala vysvobození z těchto bídou protkaných životů.
Tehdy byl zrovna vlahý májový večer. Nepršelo. Světla lamp byla buďto zdemolovaná nebo jen slabě poblikávala šerem. V ulici stálo několik obytných činžových domů a nějaké převážně dávno opuštěné sklady. Potloukalo se tu jen pár výrostků, kteří z nudy dupali do polorozpadlé lavičky.
Najednou zpoza rohu vyjelo černé BMW s kouřovými skly. Tiše dojelo k jednomu z vchodů činžáku a zabrzdilo přímo na skle z rozbitých lahví. Z místa řidiče vystoupil vysoký, svalnatý černoch s čepicí nasazenou hluboko do očí. Prošel rozvážným krokem podél boku BMW a pomohl vystoupit muži středního věku, oblečenému v kvádru.

Miluju tuhle písničku. Nejspíš ji sem ještě někdy k nějakému článku vložím, ale teď jsem se neubránila:)

Upoutávka na BALET SKRZ STÍN

18. ledna 2011 v 17:11 | dž |  Ballet through the shadow

   Konečně.
    Po sto a osmi letech jsem tu s novou kapitolovkou:) Není to domyšlené, propracované ani nic, takže nejspíš bude přibývat pomalu, ale... Stejnak. Snaha se cení :D
    Jsem na sebe i kapku pyšná, že konečně něco:D
ballet through the shadow
S obrázkem jsem se zas tak moc nepiplala, stejnak na něj moc lidí koukat podle mě nebude:D
Ale teďka už něco o povídce... pod perexem:)

Fight club

17. ledna 2011 v 21:08 | dž |  °Movies
    Podle mě je téměř nemožný, aby o tomhle filmu někdo neslyšel. Možná ho nemusel každý vidět, ale aspoň zmínku o něm jistě zaslechl. Byla jsem jednou z těch, kteří jen slyšeli, ale jelikož zrovna nepodléhám akčním filmům nebo filmům plným násilí a rvaček, nějak jsem se nad tímhle snímkem nepozastavovala. A ani skutečnost, že v něm hraje Brad Pitt můj názor nezměnila. Jasně, je sexy, ale nikdy mě tak nelákal.
   Musím uznat, že tak dlouho čekat, než jsem se konečně odhodlala stisknout to PLAY u tohoto filmu bylo zbytečný mrhání času.
    PROTOŽE JE SAKRA MOC POVEDENEJ. :)
Mimochodem... miluju tu písničku:) Znám ji dlouho už od Placeba, ale tahle je lepší.
+ To video. ♥

Moje fantazie přenesená na papír nebo do objektivu)))

16. ledna 2011 v 16:30 | dž |  Skrz objektiv a tuhu

diamonds are forever
○ Rubrika o výtvorech mého kreslícího 'talentu' & schopnosti mačkat spoušť na foťáku. ;D

Ty barevné momentky života

16. ledna 2011 v 15:57 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
life isnt abotu waiting till sun come back
    Občas věci nemusí dávat smysl. Občas nepotřebujeme rozumět významu slov, stačí nám pohled do očí. Občas nám ticho sdělí vše, co potřebujeme znát.

Vánoční příběh

8. ledna 2011 v 23:35 | dž |  POVÍDKY na jednorázovku
waiting for snow

     Heh, trochu pozdě, když už Vánoce utekly:D, ale bylo to téma mojí slohovky, kterou jsem psala dost na rychlovku  a jako většina mých článků nemá moc hlavu ani patu:D. Ale co... ať sem alespoň něco přidávám:). A navíc, dostala jsem za ni jedničku, což sama dost dobře nechápu:D
   Tak schválně, jestli někdo bude mít chuť to přelousknout ;D

    Na světě existovalo tisíce opuštěných dětí, jejichž životy se vyvíjely za zdmi dětských domovů. Byli donuceni vyrůstat bez rodičů, bez jakýchkoli příbuzných. Celé své dětství prožívali zranění a záleželo na osobnosti, jež určité dítě mělo. Podle ní si totiž uvnitř sebe stavěly opevnění, které je alespoň zčásti chránilo před bolestí z oné osamělosti a nejistoty. A tahle bolest se stupňovala den ode dne, kdy děti nabývaly rozumu a prozíravosti. Existoval jeden určitý den, který těmto opuštěným dětem ubližoval víc, než jakýkoli jiný - Vánoce. Den, kdy má být rodina pohromadě, den, kdy se mají dít zázraky. A pokud bychom se dívali pozorně, jistě by si každý z nás všiml té nadějné jiskry v očích těch dětí. Nezáleželo na jejich věku nebo síle neprostupnosti jejich štítů. Byl to jediný den, kdy se odvážily ještě věřit v zázrak. A zároveň jediný den, kdy ke sklonku večera pochopily, že se nic nezmění. Přesto jim zůstalo dostatek naděje pro další rok. Co kdyby, jednou…

I. Série *TAK TAK VŠELIJAK

8. ledna 2011 v 23:23 | dž |  °Můj svět skrz objektiv, kterej rozhodně nic nenechá na pokoji))
    Série několika fotek mnou focených, s mými komentáři, takže prosím - nekopírujte je.

I appreciate some things more than anything else.
*Některých věcí si cením víc, než čehokoli jiného.
i appreciate some things more than
Miluju ty boty!

BE original * BE yourself * BE... who exactly?

8. ledna 2011 v 22:38 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
    Každý chce být originální. Alespoň to každý tvrdí. Hledá si své vlastní způsoby ať už v oblečení,
easy X hard way

stylu hudby, názoru či myšlení... V týhle době mám pocit, že se každý snaží lišit. A čím více se snaží, tím menší je úspěch.

Čistá a nevinná... láska

2. ledna 2011 v 20:18 | dž |  POVÍDKY na jednorázovku
Jen tak. Pro lidi, kteří někdy podvedli osobu, kterou milovali.
A kteří toho nikdy nepřestali litovat. (ne že by to byl můj případ, jen teď bylo špatný období, kdy kolovaly řeči, že tohle můj případ je...tak jsem si dost živě představovala jaký to musí být)

     Nasadila si na nohy ošoupané tenisky. Neobtěžovala se zavazováním. Takhle to byl větší punk, před kterým ji matka vždycky chránila. Ale čím víc je vám zakazováno, tím raději porušujete. Zakázané ovoce chutná nejlíp.
    Jako by šlo jen o pitomý tenisky. I tenhle útržek však dokázal vyvolat vztek, chuť odporovat, být svůj, být drzý. Dělat všechno proti její vůli. PŘEDEVŠÍM proti její vůli.
    Stejně tak to bylo s Mikem.
    Stejně z téhož důvodu se donutila k prvnímu kroku. A pak k dalšímu a dalšímu.