Čistá a nevinná... láska

2. ledna 2011 v 20:18 | dž |  POVÍDKY na jednorázovku
Jen tak. Pro lidi, kteří někdy podvedli osobu, kterou milovali.
A kteří toho nikdy nepřestali litovat. (ne že by to byl můj případ, jen teď bylo špatný období, kdy kolovaly řeči, že tohle můj případ je...tak jsem si dost živě představovala jaký to musí být)

     Nasadila si na nohy ošoupané tenisky. Neobtěžovala se zavazováním. Takhle to byl větší punk, před kterým ji matka vždycky chránila. Ale čím víc je vám zakazováno, tím raději porušujete. Zakázané ovoce chutná nejlíp.
    Jako by šlo jen o pitomý tenisky. I tenhle útržek však dokázal vyvolat vztek, chuť odporovat, být svůj, být drzý. Dělat všechno proti její vůli. PŘEDEVŠÍM proti její vůli.
    Stejně tak to bylo s Mikem.
    Stejně z téhož důvodu se donutila k prvnímu kroku. A pak k dalšímu a dalšímu.

    Teď to ale bylo jiné. Cosi se v tom období změnilo. Cosi se zlomilo - její srdce, možná? Ano, zamilovala se skutečně. A tentokrát ne kvůli své matce, tentokrát cítila to bytí srdce příliš intenzivně. Až jí to nahánělo strach, bolest...
   Rozeběhla se ulicí podél všech těch naoko stejných domů. Proběhla několik bloků, ale necítila únavu. Strach o něj ji hnal kupředu.
    Uvědomila si slabé píchání na prsou až když konečně stála přede dveřmi s prstem tisknoucím zvonek.
    Konečně se objevila ta známá pomilováníhodná tvář.
    ,,Sherly.'' Oči se divily, hlas nikoli.
    ,,Miku,''
    Na okamžik mlčeli, když konečně přerušil ono trapné ticho.
    ,,Co potřebuješ?''
    ,,Můžu jít dál?''
    Zaváhal.
    ,,Prosím...'' Pohlédla mu do očí se zoufalou potřebou. Znal ji moc dobře na to, aby pochopil, že nic nehraje. A podléhal ji dosud moc na to, aby ji dokázal odmítnout. City dvou let společné lásky se nedaly smazat ze dne na den. Jestli vůbec někdy. Přestože si to přál.
    Kývl tedy.
    Nemusel ji provázet domem, znala ho dobře. Jasné barvy obývacího pokoje, světlou kuchyň s masivním stolem, ložnice rodičů s rodinnými fotografiemi a nakonec jeho pokoj s velikou, pohodlnou postelí...
   Při té vzpomínce ji píchlo u srdce.
   ,,Chceš čaj?'' Přerušil opět ticho Mike.
   ,,Radši studenou vodu, prosím,''
   ,,Jasně. Zase držíš dietu?''
   Zachmuřeně se podívala na vyhublé nohy. Nikdy nebudou podle jejich představ. ,,Ne.''
   ,,To je dobře, už teď tvoje tělo vypadá na složení.''
   A čí je to asi vina, nevíš? Pomyslela si, raději však myšlenku spolkla. Od té doby, co nejsou spolu jedla dva, nanejvýš tři suchary denně. ,,To slyším denně. Kvůli tomu tu ale nejsem.''
   ,,Jo, to mě přivádí k mojí původní otázce. Hm... co potřebuješ?''
   Podívala se na něj svýma chytrýma očima. Něco v nich bylo smutnější než dřív.
   ,,Nevíš?''
   Mike ji pohled opětoval a k jejímu překvapení byl smutný jako nikdy předtím. Tohle nechtěla. Nepředpokládala, že bude muset čelit takové bolesti, kterou mu způsobila. Jak mohla... osobě, kterou milovala na celém světě nejvíc... Byla odporná sama sobě.
    ,,Je to pryč, Sher. Co se stalo nezměníme. Nechci se vracet k minulosti...''
    Začínalo ji polívat horko. Neměla sem chodit. Nechtěla mu ubližovat znovu, ale tak nějak... si nemohla pomoct. Přece ho neztratí. Nevěřila tomu.
    ,,Dej mi ještě šanci, Miku.''
    Překvapeně vykulil oči. ,,Jak sis... jak sis mohla myslet, že bych vůbec mohl... Nikdy bych nemohl. Ani nechci.''
    Ta slova ji udeřila, ačkoli je čekala. Přesto se cítila hůř, než kdyby ji někdo zmlátil do bezvědomí.
    ,,Miku... nikdy nepřestanu litovat toho, co jsem provedla. Byla to má životní chyba. A je ode mě sobecký tě o to žádat, ale prosím... prosím tě o odpuštění.''
    ,,Promiň Sher, ale když se vyspíš s nejlepším přítelem člověka, kterýho - jak si vždycky vehementně tvrdila - miluješ...''
    ,,Miku, já tě ale doopravdy miluju...'' V očích ji zaštípaly ty proklatý slzy.
    ,,Víš co Sher? Já už ti ale nevěřim.'' Rychle však uhnul pohledem, aby nemusel jejím slzám čelit. Zasloužila si je, ale nedokázal přihlížet tomu, jak trpí.
    To jí stačilo jako důkaz. Stále ji miloval, ať už chtěl nebo ne.
    Propletla své ruce okolo jeho krku a jemně mu otočila hlavu, aby se na ni musel podívat. ,,Co to dě-'' Chtěl překvapeně říct, nedořekl však.
    Věděla, že na tomhle polibku záleží víc, než na jakémkoli předchozím, že ovlivní víc než jen dalších pět krásných minut. Záležela na něm celá budoucnost. A tak ho políbila jako nikdy dřív. Otevřela se mu celým svým srdcem a nechávala se jím zahalit. Toužila se ztratit v jeho nitru, zažít tu bolest, kterou mu způsobila a na oplátku jemu dovolit zažít tu lásku, kterou k němu chovala a nikdy nepřestane chovat.
    Nepřestával jí polibky opětovat ani když ji jednou rukou uchopil pod rameny a druhou pod koleny. Nesl ji v náručí přesně tam, kam doufala že se ještě podívá. I kdyby to mělo být naposledy.
    Vtrhli do Mikova pokoje a nepřestávajíc se líbat ulehli na velikou postel. Bylo to jemné, s krocenou vášní, která jim v minulosti ublížila. Byla v tom čistá, nevinná láska. A bylo to krásné moc na to, aby mohlo být nějaké příště. Naposledy splynuli v jedno tělo a pak... zůstaly jen vzpomínky na ten moment, který se již nikdy neopakoval. S nikým. Byl totiž jen jejich. Mikův a Sherlyin. Bez lží, bez přetvářky a bez jakéhokoli ukřivdění.
    Bylo to jednoduše jiné. A neopakovatelné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti jak píšu?

Ano
Nic jsem nečetl/a
Ne

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 4. ledna 2011 v 11:08 | Reagovat

ach, to bylo...úžasný =o) tvoje psaní mi chybělo =o) moc se mi to líbilo, i když to nemělo vyloženě šťastný konec =o)

2 Aiko Aiko | Web | 13. července 2011 v 17:21 | Reagovat

ja jednoducho nemám slov O_O Píšeš krásne a táto poviedka..je proste úžasná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama