Prolog BTTS

19. ledna 2011 v 19:43 | dž |  Ballet through the shadow
Tak tedy... přináším prolog k Baletu skrz stín.
Hm, co k němu říct...?
Tak trochu se bojím, že ten kdo si ho přečte (jestli někdo:) ), nebude jím zrovna osloven. Ale nevadí, píšu vlastně pro svou radost, takže... co no, kdyžtak zůstane jen u toho. Stejně tenhle blog nemá valnou návštěvnost:)
Posuďte snad asi sami.


Byla to ta chudá část města. Ta část, kde lidé umírali na hlad a nemoci. Kde bezdomovci hledali úkryt před deštěm mezi odpadky ve velikých kontejnerech. Všude se válely střepy rozbitých oken, jako připomínka věčných rvaček a neshod.
Tady smrt byla na denním pořádku a představovala vysvobození z těchto bídou protkaných životů.
Tehdy byl zrovna vlahý májový večer. Nepršelo. Světla lamp byla buďto zdemolovaná nebo jen slabě poblikávala šerem. V ulici stálo několik obytných činžových domů a nějaké převážně dávno opuštěné sklady. Potloukalo se tu jen pár výrostků, kteří z nudy dupali do polorozpadlé lavičky.
Najednou zpoza rohu vyjelo černé BMW s kouřovými skly. Tiše dojelo k jednomu z vchodů činžáku a zabrzdilo přímo na skle z rozbitých lahví. Z místa řidiče vystoupil vysoký, svalnatý černoch s čepicí nasazenou hluboko do očí. Prošel rozvážným krokem podél boku BMW a pomohl vystoupit muži středního věku, oblečenému v kvádru.

Miluju tuhle písničku. Nejspíš ji sem ještě někdy k nějakému článku vložím, ale teď jsem se neubránila:)

Jakmile parta adolescentů zpozorovala auto, rychle zmizela v jedné z postranních ulic. Když do míst jako bylo tohle, přijel člověk oblečený v obleku za nejméně pět tisíc dolarů, bylo jasné, že jde o něco víc. O něco, do čeho se nechce zaplést ani ten, kdo už dávno zapletený je. Čas od času se stalo, že přijel některý boháč. Využívaly gangstery, kteří tu žili, k odvedení špinavé práce. K vraždám, ke krádežím, k vydírání… K tichému odklizení nechtěných osob.
A pan Derenalli neměl nikterak odlišný důvod.
Bez zaváhání došel ke dveřím a doprovázen svým bodyguardem-řidičem vešel do činžáku. Smrdělo to tam zatuchlinou a trávou.
,,Odporné, že?'' Obrátil se na svého černého přítele, který mu již mnohokrát zachránil život.
Přitakal. ,,Nic jiného bych ani nečekal.''
,,Je smutný být zavislý na téhle chátře, Joele…'' podotkl a zaklepal na dveře s velikou popraskanou číslicí 523. Číslo tři bylo mírně nakřivo.
Zpoza dveří se objevila pobledlá žena s temnými vlasy, včesanými do neposlušného drdolu. Změřila si je vystrašenýma modrýma očima.
,,Co chcete?''
Derenallimu dalo velkou práci donutit se jednat s ní jako se sobě rovnou.
,,Hledáme pana Teodora Minska. Bydlí tady?''
,,Není tu,'' vyhrkla bez rozmýšlení. ,,Mám mu něco vyřídit?''
Joel i Derenalli si byli vědomi, že žena lže. Mohli jednoduše vtrhnout dovnitř a vystřílet všechny živé obyvatele bytu. Zničit místo, které nazývá domovem. Ale čekali, až ženě tato skutečnost dojde a nebudou muset páchat zbytečné zlo. Neradi se snižovali na jejich laťku právě díky tomuto způsobu.
,,Mám hlad, Elen! Přestaň se tam kurva vybavovat a dovař to jídlo,'' ozval se z nitra bytu mužský, poněkud nakřáplý hlas.
Pan Derenalli se usmál. ,,Zdá se, že se během naší konverzace stihl vrátit domů.''
Joel odstrčil ženinu ruku z futer a spolu s Derenallim vešli do zchátralého bytu. ,,Neubližujte mu!'' Slyšeli za sebou zoufalý křik ženy. To však ani neměli v úmyslu. Výjimečně.
Teodor Minsk byl vysoký, štíhlý a rozhodně ne milý muž. Od svého útlého věku se věnoval boxu a dokud ho rodiče kvůli neustálým zadržováním policií nevyhodili z domu, vedl víceméně spořádaný život. Od té doby se vše změnilo. Jeho práce se nazývala mnoha krycími názvy, ale žádný z nich neměnil skutečnost. Nájemný vrah. Připlížit se, odstranit, zamést stopy a zmizet. Tiše a nepozorovaně.
Nic víc, nic míň.
Když vcházel pan Derenalli do místnosti, která sloužila zřejmě jako obývací pokoj - alespoň tak soudil podle pohovky a televize, která zrovna promítala některý z těch rádoby vtipných talk show - Teodor byl rozvalený na zeleném čalounění pohovky a nerudně vyčkával na svůj oběd.
"Promiňte, že rušíme, pane Minsku," promluvil Derenalli a vyrušil ho tak ze sledování televize. Teodor se překvapeně usadil na pohovce a ztlumil zvuk.
"Zdravím, nečekal bych vás tu…"
"Skutečně? Myslel jsem, že máte s podsvětím tohoto města dostatečně dobré styky,'' usmál se Derenalli potměšile.
Minsk se nervózně ošil. Jistěže znal důvod jejich příchodu. Do poslední chvíle se však nevzdával naděje, že třeba vyhledají někoho jiného, že se mu ta práce vyhne… Zřejmě nenašli.
"Hm…" odkašlal si. "Dobře, možná, že něco sem zaslech. Můžu vám nabídnout čaj nebo něco podobnýho, než se pustíme do debaty?"
Joel se zasmál. "To není třeba. Nechceme riskovat, že by vám do něj vaše žena přimíchala jed na krysy."
Teodor se zasmál taky. Faleš v hlase mu nepříjemně přeskakovala. "Dobře, o co teda přesně de?" Derenalli kývl na Joela, který přibouchl dveře, aby je nikdo nerušil a teprve potom promluvil.
,,Jak jste jistě slyšel, mám dceru,"
"Jo, Nina se jmenuje, že?"
Derenalli přitakal. "Správně. A právě okolo ní se naneštěstí vyskytly okolnosti, které si vyžadují vašich služeb."
"Jaké okolnosti?"
"Zkraťme to," usmál se přezíravě Derenalli; rozhodně neměl v úmyslu povědět mu celý příběh. Čím méně ví, tím lépe. Ty jeho věčné povýšené úsměvy Minska rozčilovaly. "William Garret, má syna Williama, dceru Annu a manželku Barbaru. Zajistěte likvidaci celé rodiny. Do měsíce. Tady je záloha," řekl, pokládajíc balíček tisíci dollarovek na stolek. "Chci znát průběh akce, zbytek peněz dostanete, až bude po všem. Rozumíme si, pane Minsku?'' Znovu ten úsměv.
Teodor potřeboval peníze. Přirozeně, každý je potřebuje. Ale nastávala doba, kdy je potřeboval víc, než akutně. Znamenaly přežití. A přestože se mu tahle akce vůbec nelíbila, - přece jen vražda celé rodiny i s dětmi se lišila od zavraždění nějakého grázla, který dlužil boháčovi peníze - nabídku přijal.
"Bylo mi potěšením s vámi obchodovat. Naslyšenou,'' řekl Derenalli a ukázal na papírek se svým telefonním číslem, který na stolek položil spolu s bankovkami.
"Nashle," kývl Teodor. Jakmile uslyšel tiché zavrčení motoru a následné zvuky pneumatik, přejíždějících přes střepy, zničeně se položil na pohovku. S těmihle lidmi jste si nemohli hrát. Nešlo couvnout, jakmile jste kývl. A pokud byste nekývl, byl by to stejně váš konec.
Zamyšleně žmoulal v ruce balíček peněz, když do místnosti vešla Elen.
"Dostal jsi peníze!?" Vyjekla nadšeně, v očích však měla strach. Peníze nikdy nejsou zdarma. "Co po tobě chtějí?"
"Nestarej se a radši dovař ten oběd," vyjel na ni a radši pustil opět televizi, aby tak přehlušil její všetečné dotazy, na které - jak si později uvědomil - ani on sám neznal odpověď…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 19. ledna 2011 v 20:30 | Reagovat

prolog vypadá víc než zajímavě, ale já se docela bojím, jak to bude pokračovat...ovšem těším se, to je fakt =o)

2 Ner* Ner* | 20. ledna 2011 v 20:40 | Reagovat

Týjo:D Zajímavé:) Drželo mě to přikovanou k monitoru:)

3 Orion Orion | Web | 23. ledna 2011 v 12:19 | Reagovat

Táákže :)
Začnu tím, že je to skvělý nápad a je to krásně napsané .. Asi po dlouhé době začnu číst povídku na pokračování :) Líbí se mi Tvůj styl i způsob psaní, rozhodně mě to připoutalo :)
Jediné co bych mohla vytknout je pár pravopisných chyb ( A když se všimneš nějaké u mě, taky mi to koukej říct, protože opravenými chybami se člověk učí :) ) a možná se mi tam moc nehodí to ,,Zpoza dveří se objevila pobledlá žena s temnými vlasy" .. Nějak mi to nesedí - možná bych místo objevila, napsala třeba  Zpoza dveří se na ně podívala, nebo Zpoza dveří na ně vykoukla..a nepsala bych ,,temnými vlasy", protože je to takové neurčité a to slovo by se hodilo spíš k temné ulici, nebo temnému lesu, hezčí by bylo asi černými, nebo tmavými :) ale to je jenom můj názor :) a teď mě asi ukamenuješ, protože sama dovře vím, jak lidi nesnášejí kritiku :) ale snažím se být konstruktivní, tak se prosím Tě nezlob :)
A abych to trošku vyrovnala, chi říct, že se hrozně těším na další díl a že kdyby to nebylo nádherně napsané a nezajímalo mě to, rozhodně bych se
nepsala s takovýmhle komentářem :)
Takže až bude další část, dej mi vědět třeba na FB a pokud Ti ta kritika vadí, stačí říct, příště se toho vyvaruju.. ;-)

4 džejn džejn | 23. ledna 2011 v 15:01 | Reagovat

Orion >> Kdyby mi vadila kritika!? děláš si srandu?:) Vůbec ne, naopak:) jsem ráda, jak říkáš, chybami se člověk učí. Al možná to tam přeci jen s těmi svými chybami nechám, ať si třeba s odstupem času můžu uvědomit, jaký nemehlo sem byla:D:)
Ale děkuju, jsem za tyhle připomínky ráda. Už v minulosti mi hodně kritika pomohla. :-)

5 Aiko Aiko | Web | 13. července 2011 v 17:54 | Reagovat

Fňuk, to je tu len prológ??? :-( No ale keď je tu len ten, tak okomentujem aspoň ten. Rozhodne ma to zaujalo, veľmi zaujalo, aby som bola presnejšia, takže ma fakt veľmi mrzí, že tu nie je žiadne pokračovanie a bola by som nesmierne rada, keby sa tu nejaké objavilo :-) Podľa toho, čo som prečítala tu, vyzerá to, že príbeh by mohol byť veľmi zaujímavý, takže ako už je napísané o riadok vyššie, potešilo by ma pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama