Červenec 2011

Vykecávačka, zas :)

28. července 2011 v 20:17 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky

OK, psala sem tu milion slov a zase se to celý vymazalo, jak chytré. Takže na to kašlu.
Jen chci říct, že se mi V. stále vrací do hlavy a to je fakt na nic, když uvážím že je to můj bývalý už dva měsíce a já se ho opravdu zbavila, dokud se zase nevrátil domů. Paráda... nechci ho už vidět, nechci, už jen proto, že moje hlava po tom tak strašně touží. Ale srdce určitě ne, doufám. To bych byla zas slušně řečeno v pr* :)
A taky sem chtěla říct, že na blo už nemám vůbec čas a pořádně ani chuť. Ale neskončím, někdy se tu budu zastavovat, když bude chuť¨:) Jen se omlouvám spřáteleným, že moc nekomentuju, vážně není čas :/ budu se snažit.
Bylo tady toho napsáno předtím asi tak 20x víc, ale vážně nemám sílu to znovu psát, stejně to byly jen řeči, co by vás nezajímaly:)
Jinak, fotka je focena mnou, cca rok zpět. Neustále hrabu v minulosti, je to se mnou fakt děsný :)


Joa překrásná uklidňující písnička ze Skins, na který teď koukám skoro denně, před spaním :D ♥

A už jsem konečně minulý týden viděla HP7, second part. Pro mě nejlepší díl )))

Tak jo, zas na nějakou dobu bye,
DŽEJN

Jedno veliký achjo? I tak "achjo" s úsměvem na tváři! :)

17. července 2011 v 14:54 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky

Achjo.

Je děsně nepříjemný být důvodem rozepře mezi dvěma kamarádama. A jen kvůli takový blbosti, jen kvůli jedný pitomý holce - mně. Můžu jenom doufat, že to vyřeší, protože já nebudu ta, co to rozsekne. Už ne, už mě nebaví za každýho rozhodovat, jen aby se ostatní nemuseli starat, aby to měli snažší. Ale co já? Kdo pomůže v rozhodování mně?
No jistě, že nikdo. A víte co? Já ani nechci, aby za mě někdo rozhodoval. Jsem sama sebou, mám svojí hlavu a na ostatní upřímně vůbec nedávám. Moje mínus? Asi jo...
Achjo.
Tohle je zoufalej a bezduchej článek, vím, a omlouvám se. Ale vážně už je tohle moc. Já tak strašně nechci porušit něčí přátelství nebo vztah. A jak se zdá, daří se mi to každým dnem líp. Právě v tuhle chvíli mám na krku jeden rozchod, jednu žárlivou přítelkyni mýho nejlepšího kamaráda a dva kamarády, kteří se skoro poprali. A proč? Ten důvod je ta pitomá holka. Jak já ji za to nemám ráda.
Achjo.
Ale i tak, prázky jsou senza.
:)







Fotka focená někdy v dubnu.
Střepy přinášejí štěstí, no ne?
Aspoň doufám, protože včera jsem si na diskotéce ve střepech pěkně pochodila a poškrábala nohy. :D Nevim ale, jestli to přineslo zrovna štěstí...
...ale co, přineslo.
:)

Asi sem si totálně zamilovala Bay City Rollers! Je to vykopávka, ale ty mají zas jinej lesk, než dnešní music. A právě proto je to zatraceně dobrá vykopávka!:) (pod perexem song)

Zadávejte drabble na přání, moji milí! :)

13. července 2011 v 23:02 | dž |  Drabble


Tak jo, už je to nějaký ten rok zpět, co jsem psávala drabblata.
A docela mám chuť si to oprášit.
Tááákže, pokud máte někdo zájem, určitě zadejte. A pokud někdo náhodou neví, co to drabbles jsou, hnedle vysvětlím. >> Jedná se o povídku o 100 slovech. Proto jsou většinou psány spíš bez nějaké hlubší zápletky (ta by se tam asi těžko vešla :D), ale takovou vtipnější formou. No záleží na autorovi, smaozřejmě :D

Příběhy Septimuse Heapa - Physikus, Angie Sageová

13. července 2011 v 18:04 | dž |  Recenze knížek
OK, tohle není zrovna nejčerstvější článek :D. Vznikl přesně před třemi lety (oukej, ne přesně, 21. července 2008, ale to je myslím každýmu fuk:) ) na mém bývalém blogu. Každopádně jsem se trochu smála při jeho četbě způsobu svého psaní.
To byly časy.


No ale i tak, stejně ho přidám:). Počítám, že většina z vás knihu zná, já měla tuhle ságu vždycky ráda, ale nedočetla jsem ji - přišel den, kdy už jsem na ni byla moc 'stará' a další díly jsem nedočetla. Ačkoli jsem chtěla, škoda :/.


Válka lidstva proti živlům

12. července 2011 v 22:48 | dž |  POVÍDKY na jednorázovku
Jen taková dopolední rychlovka.
O to věčným tématu - jak lidstvo ničí svou vlastní planetu.



Země trpěla. Půda nasákla krví obětí věčných válek a rozepří lidí. Voda smývala prach, špínu, ale i ostatní nepořádek, který zde lidé zanechali. Spoléhali na živel jako na svou osobní uklízečku. Oheň ničil, vybuchoval a neměl slitování. S kým taky? S lidmi? To těžko. A vzduch? Vzduch už neměl svou volnost, jak tomu bývalo v minulosti. Tíha jedovatých a toxických plynů ho zatěžovala, byl unavený tím věčným bojem lidstva proti živlům. Unavený tou nesmyslnou válkou, kde nemohl být vítěz a poražený. Vítězstvím byl život, porážkou smrt a nezáleželo na skutečném vítězi a poraženém.

8. den a stovky přede mnou

11. července 2011 v 23:04 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník

Ty večerní lijáky mě nějakým způsobem uklidňujou. Nevím proč, ale fakt.
Když jsem dneska o půl jedný ráno stála na balkóně a čistila si zuby, tam v dálce na obzoru se každou chvíli objevoval záblesk oranžovýho světla. Byla to přicházející bouřka. Ještě neslyšená, skoro ani neviděná.

Fotka focená loňské léto na Slovensku. :)
Pamatuju si jak včera, co jsem seděla v kavárně a zrovna začalo děsně pršet. Všichni půsbili dojmem, že z toho deště zešílí, jak utíkali všemi směry. :D A my se jim smáli...

Hm, ve dvě ráno, když jsem díky pitomýmu kafi, který jsem si dala v deset v restauračce s kámoškou, pořád čučela do stropu, už o sobě slečna Bouřlivá dala vědět. Nikdy jsem z bouřky neměla strach. Ani na školním výletě, kde jsme spali ve stanech v kempu u lesa a ten večer síla deště a bouřky rvala lidem stany ze země, některý naprosto utopila (jen stany samozřejmě :D). Jo, to bylo veselý, hlavně když nám padaly stromy okolo stanů :D i tak jsem se nebála, což už trochu hraničí s idiotstvím, obzvlášť u člověka s tak neskutečně vyvinutým pudem sebezáchovy.

III. SÉRIE aka ma'am džejn.

10. července 2011 v 0:00 | dž |  °Můj svět skrz objektiv, kterej rozhodně nic nenechá na pokoji))
Hm, no.
Tyhle fotky vznikly nedávno, cca tři týdny zpět. A protože tu žádné svoje fotky nemám, napadlo mě sem nějaký taky hodit. :) A jaký jiný by měly k téhle příležitosti být vhodnější,než ty, na kterých zrovna téměř můj obličej není vidět, ne? :D
Takže...
TAMTADADÁ,
this is how we doing. heh)


One upon a time there was a photoaparat.
And it did just one thing (for what he was really proud of) - made memories.
Memories, which couldn't be erased.
Fotky jsem fotila sama, takže nejsou zrovna profi. Achjo, to mě zas přivádí k mému původnímu plánu, že jsem o prázkách měla nafotit nějaké fotky díky fotografům z fotopátračky.
Kreténskej opar fakt!
No ikdyž možná že dobře, beztak by se ze mě pak stalašíleně úspěšná fotomodelka a já byla na roztrhání - a kdo by takový dětství chtěl, co? Haha, to stopro :DD


Donnie Darko

8. července 2011 v 20:01 | dž |  °Movies
Jelikož jsem Donnieho shlídla nějaký ten pátek zpátky v čase, recenze už nebude moc čerstvá, ale i tak se s vámi musím o tenhle zvláštní, ale o to víc zajímavý film podělit. Je zde totiž hned několik důvodů, proč by jste si neměli nechat ujít snímek o velice inteligentním chlapci Donniem, jenž však trpí psychickými poruchami. A ty dokážou člověku slušně zamotat hlavu.




• 1. Donnie Darko aka Jake Gyllenhaal je jednoduše sexy herec.
A zřejmě už býval i zamlada, i když kamarádky tvrdí, že v roli Donnieho vypadá jak trouba :D. Ne, ne, ne, nesouhlasím!:D

Síla platonický lásky

7. července 2011 v 18:29 | dž |  Chvilková náhlost poezie
Další z těch mých myšlenek, který možná nebudou pochopeny každým, ale zrovna tohle je myslím kinda understandable. :)


BTW, tahle písnička je nádherná. Adele válí ♥
Začalo to slabě
skoro jako šimrání
tam dole, v břiše
A bylo to příjemný,
přibarvený, neskutečný - prostě platonický.

Jenže pak to začalo postupovat,
směrem nahoru, nabírat na síle
Prostupovalo to celým tělem
takovou silou, až to téměř bolelo.

I přesto jsem byla plná radosti,
jako dítě ve světě sladkostí,
kde se bonbóny válej na zemi
místo kamení a kde si lidi
místo pozdravu dávají čokoládu.

Konečně na mě dýchlo léto

6. července 2011 v 22:44 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky


Konečně dýchlo i na mě:).
Ikdyž moje pitomá pusa už dva týdny trpí oparem, který mé psychice nedovolí skoro vycházet mezi lidi (pokud nepočítám mé rodiče, prarodiče a nejlepší kamarádku :D), dneska se konečně dostavila taková ta potutelná radost z letního období. Jupí! :)
Na brigádu ještě nějaký ten den díky svojí nechutné nemoci nemůžu, a tak si aspoň válím šunky na sluníčku, louskám stránku Un Lun Dun po stránce a po večerech si u filmů s rodiči popíjím Frisco. Není to zatím to pravý ořechový, ale o to lepší průběh budou mé prázdniny mít později. Stopro, musí!:D
A zas ke mně dostavila ta notná dávka cílevědomosti, touhy po dosažení svých snů a především po snaze nalézt jaký že sny to vlastně uvnitř sebe mám.
Takže se chci pěkně vrhnout na psaní, focení a tak vůbec kněčemubejt dělání, hehe :)
BTW. Taky si na prázkách tak užíváte tu svobodu, párty, ledový čaje, piva pro holky (a kluci ty piva skutečný ;D), zmrzku, muziku na plný pecky, šaty nebo jen plavky...
Ach... tenhle pocit volnosti a vyhlídky bezsarostnejch dní na létě miluju nejvíc :).

No nic, tak já zas mizím, měla sem provinilej pocit, že jsem se už dlouho neozvala. Ikdyž už to tady stejnak zas nikdo moc nečte, je to kus mě. Na psaní deníčku jsem byla vždycky děsnej lenoch :D :)