Láska

8. září 2011 v 20:16 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Každý mluví o lásce.
Někdo o ní sní, představuje si, jak sladce chutná, jakou má vůni, jaký je to pocit. Někdo ji zažil a ztratil, a tak pro ni po nocích pláče nebo si odnese pouhou zahořklost a odsoudí ji. Jiný zas trpce sleduje ostatní okolo sebe a nadává, že láska je hloupost. Nedokáže pochopit, proč se lidé vědomě nechávají zraňovat. Pak jsou tu však i tací, kteří lásku skutečně znají a právě v tu chvíli je součástí jejich životů, jejich těl, myslí.
Podle mě láska existuje v každém z nás. Musí, jinak bychom nedokázai přežít ani jediný den.
Každý se občas cítí mizerně. Někdo častěji, než jiný, ale platí to bez výjimek pro každého. A stejně tak každý potřebuje obejmutí. Když dokážete přijmout objetí, jste vpodstatě bohatý člověk. Znamená to toti, že dokážete přijímat lásku a nebojíte se opřít o druhé.


V poslední době si začínám připouštět, že ačkoli vím, kolik lidí by tu pro mne stálo s otevřenou náručí, já jejich pomoci stejně nevyužívám. A jen s kladu otázku proč? Když si dokážu tuhle skutečnost přiznat, proč nepřijmu jejich dar lásky a porozumění? Nikdy jsem se nebála být upřímná, ne že bych na každýho křičela, co mě zrovna napadlo, ale pokud to bylo potřeba, říkala jsem co si skutečně myslím. Jenže v poslední době o svých vnitřních bojích jaksi odmítám mluvit. A když přece jen, směju se u toho.
Proč se proboha směju, když nahlas říkám to, co mě trápí? Není to trochu magorský?
Asi se snažím zlehčit situaci a tím podkopat svoje vlastní nitro, který mi za to sakramentsky nadává, protože z něj dělám slabýho pitomce. Jako bych se mu vysmívala za jeho slabost.
A možná, že to tak skutečně je. Směju se sobě samý, tomu, že si neustále stěžuju už roky na to samý a přitom jsem já tou jedinou, kdo může něco změnit.
Lidi potřebují lásku, ať už o ni žádají nahlas, ať už se jí vysmívají nebo ji haní. Každý po ni v hloubi sebe samého touží. Někoho ta touha bolí a někoho těší.
Je krásný vidět projev té ryzí lásky, která jednou za čas zničehonic vypluje napovrch člověka, aniž by musel říkat ta určitá slova, jako je "Miluju Tě," nebo "Mám Tě rád,". Ne, občas stačí pouhé objetí či činy, které vám ukážou, jak moc pro onu osobu znamenáte. A jindy je to zase naopak; lidé zneužívají ta slova lásky "Miluju Tě," apod., protože neví, jak jinak dokázat svůj cit. V tom případě žádný neexistuje a můžete se snažit sebevíc.
Někdy se cítím jak kdyby mě sevřela čísi pěst a nechtěla mě pustit do světa, abych nalezla co hledám. Nevím jakým směrem jít, nevím komu se nebát důvěřovat a podlehnout. Přiznám to, mám strach a ještě mi asi dlouho bude trvat ho překonat, ale stejně jako každý, kdo momentálně lásku postrádá, i já ji potřebuju. A ne jen tu rodičovskou, sourozeneckou a přátelskou (protože ani jedna z těchto tří mi nechybí:) ).
Každý mluví o lásce.
A každý zná její sílu. Je bezmezná a neovladatelná. Právě toho se přece tak děsíme, ne?

:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Ti jak píšu?

Ano
Nic jsem nečetl/a
Ne

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 9. září 2011 v 14:26 | Reagovat

Láska je krásna? Neviem... Nikdy som nebola zamilovaná a milujem jedine svoju rodinu, psa a priateľov, ktorí si to zaslúžia. Snažím si dávať pozor na to, koho si pripustím k telu, pretože som mala najlepšiu kamarátku a tá ma zradila pri prvej príležitosti... Dnes sa na tom už smejem. Vôbec ma to nemrzí. Nemám ju rada a trošku ma teší, že dnes už nemá žiadnu takú dobrú kamarátku, ktorá by jej bola taká blízka, ako som bola ja! (Nenáražam teraz na žiadne lesbické veci :D). Každopádne, tým som chcela povedať, že si dávam pozor na to, koho mám rada a koho milujem, pretože veľa ľudí na tomto svete si lásku nezaslúži!!

2 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 9. září 2011 v 18:02 | Reagovat

Chápu všechno. S láskou už mám dobré, ale bohužel taky špatné zkušenosti. Poznala jsem, co je zklamání a zrada, ale taky oddanost a cit. A myslím, že není na světě nic krásnějšího. Za tu všechnu bolest to stojí. Naprosto se vším tím souhlasím. Jako bys mi brala slova z úst :-)

3 Connie Connie | Web | 9. září 2011 v 19:31 | Reagovat

jéé...jak říkáš, svět je malej :/...můžu ti věřit, že se to nedozví žene :) (btw:nemáš icq? :) :D)

4 Connie Connie | Web | 10. září 2011 v 0:56 | Reagovat

:DD jinak se tomu musím taky smát, a že chtěl jednu tvoji blízkou kámošku, tak to mě překvapuje, že jen jednu :D :D...
Jinak bydlím v takové prdeli kousek od Jabka ;)
No s tim synem farářem to byl fakt úlet, brrr, ten jeho divnej styl líbání "asiměchceudusitneboco" se mi opravdu moc nezamlouval :/ :D

Ano lásku budu hledat a hledat a třeba v 80 nějakýho krasavce potkám :D a i kdyby to nebyl krasavec,tak to nevadí, protože už budu stejně slepá :D.

btw: to mlíko určitě někdy vyzkoušej :)

5 Connie Connie | Web | 10. září 2011 v 1:04 | Reagovat

k článku
cítím to stejně jako ty... dřív jsem své srdce otvírala kdekomu, ale teď když se mě někdo zeptá, co mi je, tak radši mlčím. A když už se rozhodnu, že to osobám, kterým věřím řeknu, tak to vypadá asi tak "No nic, jenom máma od nás před měsícem odešla, hahaha, a odjela si s nim na 14 dní na dovolenou, chápeš to? Hahaha. Já ne. Hahaha." Prostě se bojím pustit je pod tu slupku, bojím se že mi ublíží, nebo tak něco, nevím. Za masku "je mi to jedno" se člověk totiž člověk může strašně snadno schovat.

Ale nejvíc se mi líbí tahle věta " Směju se sobě samý, tomu, že si neustále stěžuju už roky na to samý a přitom jsem já tou jedinou, kdo může něco změni"......totálně nejvíc pravdivé

btw:je to úžasně napsaný, jak z nějakého časopisu ;)

6 Connie Connie | Web | 11. září 2011 v 0:31 | Reagovat

maličko vtipný :D...
náhodička x)
nejsem z Jamn. :) ale máme 2 společný přátele na facebooku :D :D:D:D:D:D

7 Pistácie Pistácie | Web | 14. září 2011 v 11:47 | Reagovat

máš naprostou pravdu.
clovek se cely zivot snazi ziskat lasku, nebo zjistit, co to vubec laska je , a zda on dokaze milovat.
a kdyz to prijde, a on to pozna, zacne ji trebas odmitat, a nebo jeste hur, zacne se lasky bat.
nepristousti si, ze by mohl byt milovan, a nebo nevi jak tu lasku prijmout.
boji sse zklamani, ztraty lasky. cehokoliv.a zacne se vymlouvat a nechce ji prijmout, a pak kdyz to ztati, zacne si uvedomovat, o co vlastne dulezitehi v zivote prisel.
aspon to je obcas muj pripad neco z toho co jsem tu vypsala...
uz jen nekdy rict pouhe mam te rada/mam te rad... ne-li .. miluju te.. muze byt pro nas dosti velky ořišek
pro me urcite

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama