13. den a stovky přede mnou

26. listopadu 2011 v 20:23 | dž |  365 dní, stovky a stovky let - nedenní deník
Zbožňuju způsob, jakým tahle písnička prezentuje svoji energii.
Zbožňuju myšlenky, který mi navozuje.
Zbožňuju sny, který ve mně vyvolává.
Zbožňuju tuhle písničku, ikdyž ve verzi od Birdy taky není k zahození (až na to, že mě svým plouživým tempem většinou dožene k slzám:) ).

We're only young and naive still...

:)
Chtěla jsem se podívat na svůj blog a nějakým způsobem jsem instinktivně nacvakala do zadávače adresu svého minulého blogu. Nevím proč, každopádně na mě ve výsledku vykoukl on a ne tenhle nynější. Nebyla jsem tam téměř dva roky, a tak jsem ho s docela velkým zaujetím pročítala a narazila na jeden článek, který byl napsán pod mými prsty přesně dva roky a dva dny zpět. Jedná se o tenhle článek.
Přijdu si až směšná s tím, jak jsem téměř většinu svých článků na blozích věovala tomuhle člověku. A zároveň si uvědomuju, že tenhle se stává jejich součástí, protože i zde se zachytí jeho odraz. Je to všechno pryč a mně je z toho pořád smutno. Když pak vidím, že jsme od sebe dva metry a oba se raději podíváme jiným směrem, než abychom se vůbec pozdravili... :)
Never mind, tohle je kapitola mýho života, která se už nevypaří:).
Posledních pár dnů přemýšlím nad úplně něčím jiným - a to těhotenstvím. Hah, nelekejte se, nejsem těhotná:D, jenže jedna má dřív hodně blízká kamarádka, teď už spíš jen holka, se kterou se potkám ve škole a pozdravíme se, ta je. Není to ani týden, co jsme si všimli jejího břicha, ale nedokázali jsme to přijmout. Navíc na gymplu se tohle už vůbec běžně nestává, znáte názory na gymply... tam přece chodí děsně rozumný děti, co mají děti až po vysoký... Je nepředstavitelný, aby stejně stará holka jako vy (= 17letá) nosila v břichu dítě. Prostě... to nějak pořád nedokážu přijmout. Já nevím proč, ale tak nějak mě to trápí... Už jen proto, že za to ani ona ani on nemohli, neměli příležitost jakéhokoli ovlivnění, protože došlo k nějaký poruše a ona zjistila o změně svého stavu až v 7 měsíci, kdy už se to břicho vážně začalo rýsovat.
Je neskutečně zvláštní pocit pozorovat tuhle situaci, v který se nachází... vidět je spolu stát a objímat se třeba celo přestávku, zatímco ona pláče a on říká, že všechno bude dobrý, že to zvládnou. Nemůžou to zvládnout, vždyt je jim 17 & 18...


Je zvláštní pozorovat tu nádheru lásky a zároveň trápení, který jim čiší z každýho pohledu. Nedokázala jsem vydržet stát v přítomnosti jí a její rodiny když dnes dopoledne přišli do cukrárny a já je měla obsluhovat. Všem z očí čišela taková beznaděj a smutek.
Je krásný mít děťátko, já už se strašně těšim na období, až budu mít břicho jak vycpaný třema polštářema... přijde mi to vážně nádherný:)... ale tak za 15 let. Ona si neúmyslně zkazila celý život a nemohla ani volit žádnou cestu... Je to nefér a já vůbec nedokážu pochopit, proč a jak se to mohlo stát. Nedokážu pochopit situaci, kdy dítě čeká dítě. Situaci, kdy má v břichu živýho tvora...
Asi vám bude připadat tenhle článek podivný a možná si pomyslíte, co je divného na tom, že má dítě? Možná brzo, ok, ale to se stalo už tolika lidem... Ano, možná stalo, ale ne nikomu v mojí bezprostřední blízkosti a tak nějak... jsme tím ochromení všichni. PRotože mimčo je přece na celý život. Nemohu ho odložit, musim se jen modlit za příležitosti, abych dokázala žít i sama pro sebe.
Je mi jí tak neskutečně líto...
:(
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Ti jak píšu?

Ano
Nic jsem nečetl/a
Ne

Komentáře

1 Barunie Barunie | Web | 26. listopadu 2011 v 21:38 | Reagovat

Je fakt, že si nedokážu představit, že bych měla v břichu živého tvorečka v sedmnácti. A asi je zvláštní potkávat kamarádku těhotnou. Vlastně s tebou souhlasím i nesouhlasím. Třeba to zvládnou :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 27. listopadu 2011 v 13:33 | Reagovat

Chúďa. Ja som sa jeden čas tiež vyjadrovala na blogu o tehotenstve a dospela som k názoru, že by som si dieťa rozhodne nezobrala. Jednak je to mojou povadou, výchovou a náboženstvom! Ale som proti tomu, že malé dieťa má vychovávať vlastné dieťa. Nezvládne to, bude si to nejakou svojou stranou výčitať do konca života a možno nebude mať toľko príležitostí, ako my ostatní. Samozrejme, v živote by som jej nepovedala, aby si to dieťa dala zobrať. Ja sama by som ho odnosila za ňu, ale proste... Táto otázka je veľmi komplikovaná. Ja som len šťastná, že som pomyselnú 18-tku už prekročila a keby som mala dieťa, aspoň sčasti by som sa oň vedela postarať! :)
Držím im palce, nebudú to mať veľmi jednoduché...

3 Yanny Yanny | Web | 2. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

To je zvláštní. Achjo. Být v sedmnácti těhotná je opravdu příšerné..
Pro holku v našem věku je tohle podle mě ten největší strašák.
Ale napadá mě jenom jedna otázka. Jak je možné, že byla 7 měsíců těhotná a nevěděla to? Neměla menstruaci? Žádná nevolnost, únava, bolest těla nebo tak? To je fakt divné... Na prášky se ani neptám, vím, že nejsou vždycky stoprocentní.
Já osobně si stojím za názorem, že bych si to dítě nechala vzít.. ano, vím, že to není úplně správné. Moje kamarádka je křesťanka a hodně se o tomhle hádáme. Ale já bych si prostě nemohla zkazit život. Kariéru a všechno. A navíc? Kde máš tu jistotu, že s tim klukem, se kterým jsi teď nesmírně šťastá zůstaneš navždycky? Že s tebou bude vychovávat děti až do stáří? To si vážně říct nemůžeš. I když si dovedu představit, že bych s Chrisem třeba už žila, měli bychom vlastní byt a na miminko mysleli... stejně bych do toho nešla. Ačkoliv toho kluka sebevíc miluješ a chceš nosit a vychovávat jeho dítě, nic nestojí za to, si sebrat roky mládí. I tak bych si to dítě nechala vzít.
Ale chápu, že oni takhle nemohli nic dělat. Ale já vím, že mě by v tomhle momentě mamka podpořila. Určitě by se o mimčo starala a já bych si dodělala alespoň tu střední.. ale fuj, nechci na tohle myslet. I když vím, že Chris by byl štěstím bez sebe, mimča miluje :D a mamka? Tý bych dala nejlepší dárek ke všem vánocům, svátkům a narozeninám.. :D hrozně lituje, že neměla děcka 3 ;-)

4 Pistácie Pistácie | Web | 6. prosince 2011 v 10:39 | Reagovat

Myslim si, ze rozhodne smesna kvuli tomu clanku nejsi
spis naopak bych rekla, ze jsi fakt dobra, ze si najednou po asi tech 2 letech tak daleko, dokazes si priznat neco, ze trebas si s nim ztracela cas :) a nebo proste se ted na to divas jinak, s odstupem casu a to je moc dobre :) uz se jim nezabyvas. urco ne tak jako driv v tom clanku a to je fakticky moc dobre :)))

p.s. nechapu, jak zenska muze prijit na to ze je tehotna az v 7. mesici.. jako, nevim jakej je to pocit, nebyla jsem jeste tehotna, ale rpeci jen, snad musi v spbe neco citit ne ? ze je neco jinak.. ze v ni nekdo roste.. :) ja nevim, tohl nenechapu proste. ze se to neda poznat... snad ja to poznam, az to prijde :))

5 Gabi McRyan Gabi McRyan | Web | 22. srpna 2012 v 19:35 | Reagovat

niekedy sa pozriem na svoj starý blog a prvé čo si poviem je, prečo som vtedy skončila.... a teraz som sa k tomu vrátila len s iným blogom a je to predsa suzper pisat......

co sa týka dietatka ja s tebou suhlasim.. v 17stich je to skor bláznovstvo.. hoci je to v podstate nehoda..
tiež poznám jednu takú holku ma 17 ako ja a je tehotná... a čo je možno zvláštne (aspon pre mna) ona sa teší a vobec ju to nemrzi.. ani jej rodinu... su šťastní a nevedia sa dočkať až porodí... nie je to čudne??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama