Kdyby tak šlo žít více životů najednou...

21. listopadu 2011 v 17:30 | dž |  Nebesky nebezpečný zápisky
Občas si přijdu jako na jevišti, na kterém mě neustále - ačkoli je plné jiných herců - sledují něčí oči. Vyčkávají na chyby, kterých se dopustím a popřejí mi tvrdý pád.
Už dávno jsem si všimla skutečnosti, že lidé jsou nepřejícní, pomstychtiví a především škodolibí. Nějak to jde překousnout, pokud se na to díváte skrz přivřená víčka a říkáte si: "Však na ně jednou taky dojde."... A je to pravda, dojde.
Motám se teď v kruhu, což už je nejspíš naprosto ordinérní. A přemýšlím, jestli tyhle bludné kruhy někde končí. Skákání z jednoho do druhého mi způsobuje závratě. Snaha vyhnout se čekání je marná a unavující, neboť se k ní vracím ve svém životě stále dokola. Měním se já, můj život, ale tenhle otravný element nezmizel.


Ta trocha strachu zůstává uvnitř mě - strachu z rozhodnutí. Nebojím se dělat kroky, ale děsí mě volba směru. A tak rozděluji sama sebe na několik částí, každá kráčí jinam a bojuje za své právo na život. Jenže jeden člověk jednoduše nemůže žít více životů, aniž by si na něm tenhle fakt nevybral daň.
Chybí mi ta atmosféra minulosti. Momenty, v kterých jsem cítila určitou stopu nezapomenutelna. To, u čeho jsem si byla celým svým bytím jistá, že nikdy nezapomenu. Ať už šlo o vůni, hudbu, polibek, objetí, pláč, pohled, okamžik... Chvíle, kdy mým tělem procházelo jemné či silné chvění. Chybí mi ty chvíle a stále čekám, kdy se zase nějaké podobné objeví.
Ačkoli se toho děje spoustu a zažívám nádherné momenty, přece jen tak nějak... postrádám chuť života.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 21. listopadu 2011 v 17:38 | Reagovat

Mhm, keď som si tento článok čítala, nachádzala som v ňom toľko známych pocitov a viet... Ani si nevieš predstaviť, ako podobne sa cítim. Vyšla som zo zaužívaných chodníkov a spôsobila si problémy, ktoré nemám chuť riešiť. A stále sa k nim vraciam. V myšlienkach. A hovorím si, aká som bola hlúpa... No niekde medzi tým sú aj škodoradostné názory, že to predsa len bolo fajn. A s mojou povahou, výchovou a vlastnosťami sa neviem rozhodnúť, či som naozaj veľká hlupaňa, keď som to dopustila alebo len dospievam! :D Beriem jednoznačne tú druhú možnosť.
Neviem ti poradiť. Neviem ti povedať, že ak zmeníš život, bude to lepšie, pretože u mňa to nefunguje. Neviem, či niekedy zmizne tvoj pocit, že ťa iní pozorujú. Pravdepodobne asi nie... Jedine vtedy, ak si budeš voliť sama cesty a spôsoby, ako žiť. Pokiaľ si ich jednoducho nebudeš všímať a budeš si žiť vlastný život podľa vlastných pravidiel!!!

2 Barunie Barunie | Web | 21. listopadu 2011 v 18:56 | Reagovat

Nenávidím rozhodnutí, zvláště ta, která se později ukáží jako špatná. Ronnie má pravdu - je to tak povědomé, ale tys to dala do vět.
Není nutné se dívat zpátky, protože (ač přese všechna rozhodnutí) jdeš svou cestou, na které se nemůžeš vrátit a tak musíš pořád kráčet rovně. Jistě se chuť do života vrátí :)
Konečně článek od tebe! :)

3 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 22. listopadu 2011 v 9:41 | Reagovat

Bohužel, musim rict, je to tak. Lide sou tak neprejicni, a doufaji, ze ten druhy to zkazi, a ne ja prece. sama sem kolirat nebyla jina. ale v prvni rade clovek mysli na sebe a nikoho jinyho... a az pak mozna zadruhe na toho druheho, ale jak kdo, ze ... nekdo i v druhe rade mysli i teprve zasejc na sebe :D :D

4 Yanny Yanny | Web | 25. listopadu 2011 v 17:23 | Reagovat

Lidé jsou pomstychtiví. A závistiví. A zlí!
Celou dobu, co jsem byla na základce jsem to neznala. Ani, občas se našel někdo, komu se lidé smáli kvůli tomu, jak vypadal nebo, jak se učil, ale stále jsme si byli tak nějak všichni rovní. Ale od té doby, co jsem na střední, tak vidím, jak mezi sebou každý soutěží, aby měl nejlepší známky a byl ten nejlepší a nebojí se klidně hodit svinstvo i na svého nejlepšího kamaráda. Je mi z toho špatně. Jak se říká, věř jen sám sobě.
I když teda můžu být opravdu vděčná,že jsem si v té třídě našla dvě kamarádky, které mě podrží za jakékoliv situaci.
Nevím, v jakém stojíš rozhodnutí, ale určitě si tě ráda vyslechnu a poradím, kdybys chtěla. ;)
A to, že ti chybí chuť života? To tak většinou bývá, takhle v zimě. Člověka to počasí a stereotyp strašně vyšťaví a je mu hnusně. Každou zimu mám deprese. Tenhle rok snad ne, protože jsem bláznivě zamilovaná a myšlenka na něj mě drží nad vodou. Možná je to to, co ti chbí. Někoho zase milovat. :))
Anebo se pletu a tenhle pocit ti nechybí?

5 Halal Halal | Web | 20. září 2012 v 10:45 | Reagovat

Zajímavé, zas někdy kouknu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama