Nebesky nebezpečný zápisky

Mít svůj sen a svoji hrdost - pamatuj si to

29. září 2012 v 4:04 | dž
Toto je přednastavený článek z data 16.9. 2011.
Nevím, jestli sem ještě budu chodit, jestli ještě budu přispívat články, nevím, jaká budu. Ale chci, abych si vzpomněla na to, jaká jsem alespoň byla. Třeba mi to v onu dobu pomůže, co já vím. Třeba na tom budu ještě líp :)
Chtěla jsem si jednoduše dodat pár slov na povzbuzení do budoucna. Aby mi připoměli kým skutečně jsem.

Takže...
Neodmítej lidi okolo sebe bez důvodu. Snaž se potlačit ten strach, který permanentně říká "NE.", aniž ty sama stihneš skutečně zapřemýšlet nad tím, co říci chceš.
Kráčej stále s hlavou vztyčenou, protože jen tak dokážeš nejen sobě, ale i lidem okolo tebe, že jsi jedinečná, skutečná osobnost s něčím, co nikdo jiný nemá (ačkoli sama nevíš, co přesně to má být :D - ikdyž možná to dobou, co tenhle článek čteš už vědět budeš). Sni a nenech se obírat o své sny jen pouhými přízemními názory, že "tohle se nikdy nestane". Když budeš chtít, můžeš všechno :) a ty to víš.
Sama víš, jak moc potřebuješ cítit svobodu a volnost. Nikdy si nehrála na žádné otěže, které by tě měly zpomalovat v tvém osobním rozletu a děláním si co chceš. Ikdyž to je trochu dětinská potřeba, radím ti, drž se jí. Buď divoká a drzá, toužící po svém vlastním pohybu v životě, jako jsi byla tehdy [vlastně teď :)]. Víš že tohle chování - ať už je sebe víc káráno :D - ti dává ten nepostradatelný pocit ve tvém životě.
A jestli pořád sakra nevíš, co chceš v budoucnu být, kam zamířit a podobný věci, kterýma si lámeš hlavu teď [tehdy], tak na to už kašli:D, ono se to časem ukáže samo :).
Jo a doufám, že si našla nějakýho prince konečně už :). A pokud ne, tak doufám, že jsem tě tím teďka nerozbrečela; vím, jak jsi na tohle téma náchylná, obzvlášť když jsou okolo tebe samí šťastně zamilovaní :D.

Tak jo, má druhá Džejn:). Je kinda funny promlouvat sám sobě do duše, těším se, až si to přečtu :D. A schválně si nadatuju tenhle článek na ten ctěný, velký den tvých 18! :) Protože za třináct dní je ti 17, tak to zaokrouhlíme na těch 18 příštího roku:).

Tak všechno nejlepší, kočko :D! Užij si svůj den a pak taky tu mega párty!:D

Tvá prozatím šestnáctiletá Džejn:)

Kdyby tak šlo žít více životů najednou...

21. listopadu 2011 v 17:30 | dž
Občas si přijdu jako na jevišti, na kterém mě neustále - ačkoli je plné jiných herců - sledují něčí oči. Vyčkávají na chyby, kterých se dopustím a popřejí mi tvrdý pád.
Už dávno jsem si všimla skutečnosti, že lidé jsou nepřejícní, pomstychtiví a především škodolibí. Nějak to jde překousnout, pokud se na to díváte skrz přivřená víčka a říkáte si: "Však na ně jednou taky dojde."... A je to pravda, dojde.
Motám se teď v kruhu, což už je nejspíš naprosto ordinérní. A přemýšlím, jestli tyhle bludné kruhy někde končí. Skákání z jednoho do druhého mi způsobuje závratě. Snaha vyhnout se čekání je marná a unavující, neboť se k ní vracím ve svém životě stále dokola. Měním se já, můj život, ale tenhle otravný element nezmizel.

Life's changing - every moment makes future different

4. října 2011 v 16:52 | dž
Už nebudu na začátek každýho článku psát, jak se omlouvám že příliš nepřispívám a podobně. Tak už to prostě je a nejspíš se to nezmění. Přece jen vám to zas tak nevadí a mě dělá radost alespoň to občasné vypsání článků:).

PECKA PÍSNIČKA!!! :)

Ještě ani ne týden uběhl od doby, co jsem se přidala ke sladkým sedmnáctkám:). Nojo, 29. září je totiž můj ctěný narozeninový den :D a ačkoli každý očekává s příchodem nového věku i příchod nějaké změny, já vím, že ze dne na den se můj život zcela nezmění :D. Přesto se měním - v průběhu. Jako kadžý samozřejmě, ale vidím svoje osobní změny... lidi, s kterými se bavím, se kterými si rozumím víc než dřív a se kterými méně. Za ten rok se toho změnilo hodně, ačkoli zdánlivě vše zůstává podobný.

Láska

8. září 2011 v 20:16 | dž
Každý mluví o lásce.
Někdo o ní sní, představuje si, jak sladce chutná, jakou má vůni, jaký je to pocit. Někdo ji zažil a ztratil, a tak pro ni po nocích pláče nebo si odnese pouhou zahořklost a odsoudí ji. Jiný zas trpce sleduje ostatní okolo sebe a nadává, že láska je hloupost. Nedokáže pochopit, proč se lidé vědomě nechávají zraňovat. Pak jsou tu však i tací, kteří lásku skutečně znají a právě v tu chvíli je součástí jejich životů, jejich těl, myslí.
Podle mě láska existuje v každém z nás. Musí, jinak bychom nedokázai přežít ani jediný den.
Každý se občas cítí mizerně. Někdo častěji, než jiný, ale platí to bez výjimek pro každého. A stejně tak každý potřebuje obejmutí. Když dokážete přijmout objetí, jste vpodstatě bohatý člověk. Znamená to toti, že dokážete přijímat lásku a nebojíte se opřít o druhé.

směr ESPAÑA

18. srpna 2011 v 23:09 | dž
Tak se zas po nějaký době ozývám. :)
Zítra mě čeká tak dlouho očekávaný odjezd směr España, kde budu moci využít svoje roční studium španělštiny (muhaha, se svým 'Como estás?' se asi velmi dorozumím ;D). Ale což, anglina to jistí. Každopádně tak či tak, ať už se dorozumím jakkoli, jedu za sluníčkem, mořem, slaným vzduchem a především za Španělskem - mou zemí zaslíbenou. Takže yup.
Což ovšem taktéž znamená, že se tu zase dlouho neukážu (do konce prázdnin určitě ne). A bůhví jak to půjde s blogem potom, ale budu se snažit. Ikdyž si trochu pohrávám s myšlenkou založit si novou stránku na blogspot.com. Akorát jsem líná učit se znovu tu neskutečnou piplačku s html kódováním dizájnu (takže kdyby náhodou někdo tyhle znalosti měl a byl by té ochoty a chuti mi s tím pomoci, rozhodně se bránit nebudu :D).
Jinak, dneska jsem zas maniakálně nakupovala na ebay. Tak trochu mě navnadila jedna bloggerka právě ze zmíněného blogspotu.com, která si dělá DIY věci a narazila jsem na moc pěkný medailonky. Určitě je znáte z obchodů, protože jsou takřka na každým rohu. A mně se tyhle nezbytný pitomosti vždycky líbily. :)
A poslední zpráva, fotka z jednoho prosluněnýho zemckýho dne.
Tak jo, to by asi stačilo, doufám, že se máte pecka. Já jo.
Tak adios amigos, xo

Vykecávačka, zas :)

28. července 2011 v 20:17 | dž

OK, psala sem tu milion slov a zase se to celý vymazalo, jak chytré. Takže na to kašlu.
Jen chci říct, že se mi V. stále vrací do hlavy a to je fakt na nic, když uvážím že je to můj bývalý už dva měsíce a já se ho opravdu zbavila, dokud se zase nevrátil domů. Paráda... nechci ho už vidět, nechci, už jen proto, že moje hlava po tom tak strašně touží. Ale srdce určitě ne, doufám. To bych byla zas slušně řečeno v pr* :)
A taky sem chtěla říct, že na blo už nemám vůbec čas a pořádně ani chuť. Ale neskončím, někdy se tu budu zastavovat, když bude chuť¨:) Jen se omlouvám spřáteleným, že moc nekomentuju, vážně není čas :/ budu se snažit.
Bylo tady toho napsáno předtím asi tak 20x víc, ale vážně nemám sílu to znovu psát, stejně to byly jen řeči, co by vás nezajímaly:)
Jinak, fotka je focena mnou, cca rok zpět. Neustále hrabu v minulosti, je to se mnou fakt děsný :)


Joa překrásná uklidňující písnička ze Skins, na který teď koukám skoro denně, před spaním :D ♥

A už jsem konečně minulý týden viděla HP7, second part. Pro mě nejlepší díl )))

Tak jo, zas na nějakou dobu bye,
DŽEJN

Jedno veliký achjo? I tak "achjo" s úsměvem na tváři! :)

17. července 2011 v 14:54 | dž

Achjo.

Je děsně nepříjemný být důvodem rozepře mezi dvěma kamarádama. A jen kvůli takový blbosti, jen kvůli jedný pitomý holce - mně. Můžu jenom doufat, že to vyřeší, protože já nebudu ta, co to rozsekne. Už ne, už mě nebaví za každýho rozhodovat, jen aby se ostatní nemuseli starat, aby to měli snažší. Ale co já? Kdo pomůže v rozhodování mně?
No jistě, že nikdo. A víte co? Já ani nechci, aby za mě někdo rozhodoval. Jsem sama sebou, mám svojí hlavu a na ostatní upřímně vůbec nedávám. Moje mínus? Asi jo...
Achjo.
Tohle je zoufalej a bezduchej článek, vím, a omlouvám se. Ale vážně už je tohle moc. Já tak strašně nechci porušit něčí přátelství nebo vztah. A jak se zdá, daří se mi to každým dnem líp. Právě v tuhle chvíli mám na krku jeden rozchod, jednu žárlivou přítelkyni mýho nejlepšího kamaráda a dva kamarády, kteří se skoro poprali. A proč? Ten důvod je ta pitomá holka. Jak já ji za to nemám ráda.
Achjo.
Ale i tak, prázky jsou senza.
:)







Fotka focená někdy v dubnu.
Střepy přinášejí štěstí, no ne?
Aspoň doufám, protože včera jsem si na diskotéce ve střepech pěkně pochodila a poškrábala nohy. :D Nevim ale, jestli to přineslo zrovna štěstí...
...ale co, přineslo.
:)

Asi sem si totálně zamilovala Bay City Rollers! Je to vykopávka, ale ty mají zas jinej lesk, než dnešní music. A právě proto je to zatraceně dobrá vykopávka!:) (pod perexem song)

Konečně na mě dýchlo léto

6. července 2011 v 22:44 | dž


Konečně dýchlo i na mě:).
Ikdyž moje pitomá pusa už dva týdny trpí oparem, který mé psychice nedovolí skoro vycházet mezi lidi (pokud nepočítám mé rodiče, prarodiče a nejlepší kamarádku :D), dneska se konečně dostavila taková ta potutelná radost z letního období. Jupí! :)
Na brigádu ještě nějaký ten den díky svojí nechutné nemoci nemůžu, a tak si aspoň válím šunky na sluníčku, louskám stránku Un Lun Dun po stránce a po večerech si u filmů s rodiči popíjím Frisco. Není to zatím to pravý ořechový, ale o to lepší průběh budou mé prázdniny mít později. Stopro, musí!:D
A zas ke mně dostavila ta notná dávka cílevědomosti, touhy po dosažení svých snů a především po snaze nalézt jaký že sny to vlastně uvnitř sebe mám.
Takže se chci pěkně vrhnout na psaní, focení a tak vůbec kněčemubejt dělání, hehe :)
BTW. Taky si na prázkách tak užíváte tu svobodu, párty, ledový čaje, piva pro holky (a kluci ty piva skutečný ;D), zmrzku, muziku na plný pecky, šaty nebo jen plavky...
Ach... tenhle pocit volnosti a vyhlídky bezsarostnejch dní na létě miluju nejvíc :).

No nic, tak já zas mizím, měla sem provinilej pocit, že jsem se už dlouho neozvala. Ikdyž už to tady stejnak zas nikdo moc nečte, je to kus mě. Na psaní deníčku jsem byla vždycky děsnej lenoch :D :)

Plány, sny a život

18. května 2011 v 22:27 | dž
Tak zas jednou nějaká ta myšlenka.
Tak zas jednou nějakej ten výkřik do tmy...
Všechno tak stejný a přesto jiný se najednou zdá být. A já chci křižovatku s jasným rozhodnutím kudy dál mám jít.

Btw. senzační song. ♥

Točím se ve víru toho všedního času, který mi protéká skrz prsty a snažím se neustále najít svou cestu. Ten správný směr, jímž se mají mé nohy vydat napříč budoucností. Tápám a jsem zoufalá. Tolik dveří, tolik cest, tolik překážek a snů... Stále však neznám cíl.
A pak, když se podzim střídá se zimou a zima s jarem, mi pomalu začíná docházet, jak hloupě si počínám. Hledáním řešení svého života mi utíkají podstatné věci. Nevěřím na osud, ale věřím, že má cesta se tvoří s každým uplynulým dnem a není možné si sednout a říct: "Tam se jednou dostanu."

Víš co je nejdůležitější? Mít svou hlavu.

20. dubna 2011 v 23:02 | dž
Jo, přesně toho se teď držím.
Nerozhodovat se podle názoru ostatních, nenechávat se strhnout. Protože to tě pomalu a jistě vždy zbaví své vlastní osobnosti. A já raději plavala proti proudu, vždycky. Ačkoli je to složitější, o to větší radost mám z výsledků, které mi můj názor přináší. I když zakopávám o překážky a padám na "držku". I to je pohyb kupředu.

BTW. čeká mě báječných 5 dní po boku senzačních lidí:) tohle miluju; vědomí, že mě čeká něco fakt skvělýho. Tři dny s Meki, pak s těma mýma ostatníma v Žbk...dobroučská velikonoční diskojízda:)...řípská pouť, chlastačky a záchvaty smíchu...
Miluju život:)

Kouzlo osobnosti

24. března 2011 v 20:18 | dž
V Itálii bylo skvěle:). Ale o tom napíšu článek až jindy, teď chci psát o něčem jiném.
O lidech, rozdílech, kouzlech osobností...

Mám tu písničku ráda)) z dnešní snídaně s Novou=D původně jsem chtěla napsat článek o snaze, odmítnutí a naději, ale rozmyslela jsem si to. Myslim, že tohle je optimističtější:)

ZÁVISLOST ZVANÁ DEVIANTART)))

13. února 2011 v 0:16 | dž
    Uáááá, každý určitě deviantart znáte. A pokud ne, tak ho teď alespoň poznáte:D
    Znám tu stránk už od doby, kdy jsem si poprvé založila blog a to je cca tak ve svých devíti letech:D (sedm let zpátky v minulosti:D). Ale až teprve teď mě má kamarádka přivedla na myšlenku, abych si tam založila účet.

>> FOTKA KTERÁ VZNIKLA DNESKA:). CHUDÁK TELKA LEŽELA VEDLE KONTEJNERU, TAK JSEM SI JI ALESPOŇ ZAZNAMENALA DO FOŤÁKU)):D <<
TV

Ty barevné momentky života

16. ledna 2011 v 15:57 | dž
life isnt abotu waiting till sun come back
    Občas věci nemusí dávat smysl. Občas nepotřebujeme rozumět významu slov, stačí nám pohled do očí. Občas nám ticho sdělí vše, co potřebujeme znát.

BE original * BE yourself * BE... who exactly?

8. ledna 2011 v 22:38 | dž
    Každý chce být originální. Alespoň to každý tvrdí. Hledá si své vlastní způsoby ať už v oblečení,
easy X hard way

stylu hudby, názoru či myšlení... V týhle době mám pocit, že se každý snaží lišit. A čím více se snaží, tím menší je úspěch.

Merry Christmas

24. prosince 2010 v 17:00 | dž
candies

Chtěla bych všem popřát překrásné Vánoce plné lásky, pohádek, dárků a radostných momentů:).
AŤ se Vám plní vaše přání a krok do Nového roku je správnou nohou (ikdyž se možná ty nohy budou kapku motat:D)...
Mějte se krásně:) a nedovolte nikomu a ničemu, aby Vám toto překrásné období zkazilo!*

P.S. Koukejte pořádně ztloustnout!!!:D

Co chci? Chci být zamilovaná. A doopravdy...

18. prosince 2010 v 16:43 | dž
    Včera jsem byla na maturitním večírku gymplu našeho sousedního města. Konalo se to na stejném místě, kde jsem před týdnem trávila čas na svym věnečku. Kdyby mě nepřemluvil Vojta ať jedu, asi bych strávila večer obyčejnou přípravou vánočních dárků, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem na sebe mohla hodit šatičky, na nohy nasadit vysoký podpatky a cítit se trochu víc žensky.

Učení zabíjí =D

8. prosince 2010 v 21:36 | dž
maaaad
    No ale vážně!
    Jako doopravdy, protože já si teď přijdu jako 5 let po smrti. NEJMÍŇ!!!
    Dobrá, možná bych to měla maličko přeformulovat - týden jsem nemocná, celé dny si buď čtu, spím nebo koukám na seriály. Mám přebytek volného času a najednou se během hodiny snažím naučit na čtvrtletku z matiky a asi 8 stran zeměpisu. A vůbec neumírám ještě z oné nemoci. A vůbec se nemůžu dočkat zítřka kvůli šatům na věneček. A vůbec nemám stresy z toho, že do pátku musím sehnat nějaký dárek svému tanečníkovi. A vůbec nemám ještě větší stresy z toho, že nemám ani jeden jediný dárek pro moje milované pod stromeček. NE, vůbec!=D
A ještě... vůbec jsem se dneska celé odpoledne nepatlala s novou povídkou, s jejím promýšlením a vymýšlením a vůbec...
    To slovo vůbec není vůbec pitomé =D ne, nebudu ironická, radši půjdu lenivě potopit hlavu do vany plné bublinek a na celé učení se vykašlat. Protože mě tahle naše milá škola VŮBEC nebaví. A to je první vůbec v celém tomhle nanicovatém článku, které je myšleno vážně:)
Jo, to by asi stačilo jako vylití nervů =D

ZMATENÁ

8. listopadu 2010 v 18:27 | dž
Víš co je tak dobré na pravdě? Že každý dobře ví, co to je. I když by žil dlouho bez ní. Nikdo nezapomene na pravdu. Jen se neustále zlepšuje ve lhaní...
ach

Kam mám utéct před vlastními city?

12. září 2010 v 19:29 | dž
Melodie uvnitř mě doznívá.
Uzavírá se kruh plný tichého smutku a naděje. Kruh, který se neustálým otevíráním naplňuje pouze čím dál větší dávkou bolesti. Zdá se mi, jako bych měla každou sekundou s křikem zemřít, jako by mě žár mého vlastního nitra měl sežehnout. Dusím se křikem, který však nikdy nevyjde napovrch. A tak je tu stále to bolestivé ticho, ta nicnedávající naděje, ta nesnesitelná touha.
Bylo to pryč.
Bylo.
mobile

Jako motýl do oblak

26. srpna 2010 v 23:38 | dž

butterflyy
Roztáhnout křídla, k nebi se vznést
nechat tu starost, křivdu či bolest
myšlenky v bělavých chomáčích,
pod sebou jen lstivost a lži ostatních.
Pryč, pryč od té špatnosti,
uletět a v hlavě - byť maličké - motýlí radosti...

TLUSTÁ čára za mnou.

3. května 2010 v 19:43 | dž
Už nikdy nedovolim klukovi, aby mě rozbrečel:)
No OK, možná né nikdy:D ale budu se o to snažit. Aspon aby mě už nikdy nerozbrečel on. Protože za tohle teda rozhodně nestojí. Ztratila sem s ním vlastně skoro 3/4 roku. Čekáním, že třeba něco. A když to začlo vypadat, že vážně něco ano, ukázalo se, že je doopravdy takovej, jak se zdá na první dojem.

Confused

12. února 2010 v 22:49 | Džejn
Sem zmatená, nedočkavá a zvědavá.
Sem CVOK.
A mám sny, který mě překvapily...
JO a ještě něco - NEJSEM TVOJE HRAČKA.

Dýchám skrz brčko.. jednou se ucpe, ale KDY??

16. ledna 2010 v 20:54 | Džejn
...protože skrz brčko se dejchá obtížněji.

Potkala jsem člověka. A ten člověk mě okouzlil. Tím, co z něj vyzařuje, jak se liší. Doslova mě omámil, zamilovala jsem se. A to byla sakra velká chyba, ale co, co s tím můžu nadělat? Možná je dobře, že to nevyšlo. Jenže je to přes čtvrt roku, co vím, že to nevyšlo a pořád jsem na tom stejně.
 
 

Reklama